Pietní akt k 68. výročí ukončení 2. světové války

St 08. 05. 2013 11:00

Kounicovy koleje, 8. 5. 2013

Dámy a pánové, vážení občané, 8. květen, Den osvobození od fašismu v roce 1945, patří ke státním svátkům, které si připomínáme každoročně, a budou si ho tak pro jeho závažnost připomínat i naši potomci. Atmosféra oněch májových dnů před 68 lety je neopakovatelná. Lidé jásali i plakali – a není divu. Po šestileté kruté okupaci se před nimi otevírala nová etapa života. Utrpení, bolest i stesk po těch, kteří se nedožili těchto slavných dní, tak alespoň na malou chvíli ustoupily do pozadí. Obětí z řad nejlepších vlastenců, studentů, obyčejných občanů i vojáků armád osvobozujících naši zemi od fašismu však bylo mnoho. Svědkem tragických válečných událostí se stalo i místo našeho pietního aktu. Český vlastenec Václav hrabě Kounic, jehož 165. výročí narození a 100. výročí úmrtí letos vzpomínáme, založil před 105 lety nadaci pro vybudování studentských kolejí. Jeho idea se uskutečnila ve 20. letech 20. století, záhy však byla udušena. 17. listopadu 1939 přepadli Kounicovy koleje příslušníci gestapa a jednotek SS. Toto mírumilovné místo se postupně změnilo v policejní věznici brněnského gestapa, shromaždiště transportů do koncentračních táborů a popraviště. Jsem přesvědčen, že bychom jen stěží hledali tak výmluvný symbol nacistické zvůle a absurdity války. Celý jeden lidský věk již uběhl od chvíle, kdy nejstrašnější a nejničivější válka v dějinách skončila. Zdejší budovy už opět slouží studentům a všichni si naplno užíváme mírového a svobodného života v naději, že válečná apokalypsa se už nikdy nebude opakovat. Za tu naději se s pokorou, vděkem a úctou každý rok přicházíme poklonit hrdinům, kteří ji pro nás vykoupili utrpením a životy. I na počátku 21. století je totiž třeba mít na paměti, že mír není samozřejmostí a že od hrůz války nás stále ještě dělí velmi křehká hranice. Dovolte mi, abych jménem města Brna i jménem svým vyjádřil úctu a obdiv všem mužům a ženám, kteří ve jménu svobody, demokracie a vlasti neváhali riskovat či obětovat vlastní životy.
Čest jejich památce.