Co mně dělá radost a co mě tak trochu štve?

Pá 16. 05. 2014 19:00

Jak se říká, každý den není posvícení.

A tak se i v životě politika střídají dny provázené zdarem a myšlenkami, že tato práce má smysl, a záhy chvíle, kdy musí bojovat o dosažení cíle dlouhou, krkolomnou cestou, zarostlou pichlavými keři. Nakonec nás ale všechny bitvy něčemu učí – i ty, v nichž člověk prohrává.

Brno je krásné město, ať si říká kdo chce co chce. A teď v květnu, probarvené svěží zelení a prosycené vůní rozkvetlých stromů, je ještě krásnější. I lidé se tak najednou více usmívají a užívají si vlídné náruče jarního slunce v jihomoravské metropoli, což mě také těší.

A co mně dělá radost kromě počasí? Jsem rád, že dlouho očekávaná výstavba tří nových expozic v brněnské zoologické zahradě se blíží do finále. Již za pár týdnů bude zpřístupněna expozice klokanů a orlů. U klokanů nyní probíhají poslední vegetační úpravy a příprava expozice. U orlů už stojí monumentální novostavba ocelové voliéry a také menších výběhů pro ursona kanadského a skunka severního. Expozice je koncipována jako průchozí a vytvoří ucelenou prezentaci zvířat severského biotopu Severní Ameriky a dálněvýchodní Sibiře. A do třetice všeho dobrého se na podzim veřejnosti v zoo otevře také africká vesnice, která nejen dětské návštěvníky zavede na jiný světadíl – do černé a horké Afriky.

Výstavba všech tří nových expozic si vyžádá přes 50 milionů korun, zdaleka se však nejedná o největší investici v dějinách brněnské zoologické zahrady. Již od října 2010 si totiž mohou návštěvníci prohlédnout Beringii, kde je vítají hnědí medvědi kamčatští Jelizar a Kamčatka. A o tom, že se jim v Brně líbí, svědčí mimo jiné i narození jejich potomků Kuby a Tobyho.

Brněnská zoo patří k jihomoravské metropoli stejně jako lodní doprava na Brněnské přehradě či zvonění poledne již v 11 hodin. A tak věřím, že v zoo snad každý Brňan za těch 60 let, které v loňském roce uběhly od jeho založení, strávil aspoň pár hezkých chvil, třeba jako dítě, rodič či už prarodič.

A co mě štve? Někdy si říkám, že je kritizování a remcání snad českým národním sportem, a kdyby v tomto oboru existovalo mistrovství, musí Češi patřit mezi horké kandidáty na medaile. Když se odložila oprava ulice Milady Horákové o rok, hned zněly hlasy od „chytrých stolů“, že situace je již dále neudržitelná a proč město neopravuje. Když rekonstrukce odstartovala, média přináší hysterické informace o dopravních komplikacích, zaznívají také hlasy nespokojených obchodníků, ale i obyvatel, kterým se cesta prodloužila o pár minut. Ale jak se říká, když se kácí les, létají třísky. A ten les se znovu zazelená v podobě zcela komplexně zrekonstruované ulice, která vydrží v dobrém stavu několik desítek let. A doba oprav uteče dříve, než by se člověk nadál, chce to jen více optimismu.      

Bc. Roman Onderka, MBA
primátor města Brna