Pá 23. 03. 2018 13:02
Poslanec sociálních demokratů a jeden z kandidátů na místopředsedu strany Roman Onderka v rozhovoru pro INFO.CZ krotí optimistické úvahy o tom, kterak je vznik menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD již téměř hotovou věcí. Pokud to podle něj myslí Andrej Babiš s koalicí vážně, musí přijít s takovou nabídkou, kterou nelze odmítnout. „Osobně zatím žádnou takovou nevidím. A je potřeba si uvědomit a padlo to i na sjezdu, že případné vládní angažmá ČSSD musí schválit vnitrostranické referendum,“ říká Onderka s tím, že z názorů straníků zatím vyplývá spíše to, že by ČSSD měla jít do opozice. „I z tohoto pohledu musí být nabídka hnutí ANO tak silná, aby přesvědčila naši členskou základnu ke změně postoje,“ zdůrazňuje.
Umíte si v tuto chvíli, v těchto dnech, kdy ČSSD vyjednává menšinovou koalici s hnutím ANO, představit, že se najde něco, co její vznik znemožní? Ptám se proto, že se vývoj jeví z aktuálních výstupů více než optimisticky…
Odpověděl bych otázkou: z čeho pramení tak velký optimismus? Osobně vidím spíše více problémů, než pozitivních zpráv. Je pravda, že se Andrej Babiš nechal slyšet, že je ochoten zrušit karenční dobu, to znamená, že se nebrání, aby byly opět hrazeny první tři dny nemocenské, což byl jeden z požadavků sociální demokracie, ovšem pokud jde o všechny ostatní požadavky, zmínit mohu například problematiku daní, vyjadřuje se negativně.
Z veřejných zdrojů jsem se dozvěděl, že shoda nepanuje ani v sociální oblasti, dopravě nebo školství. Proto nijak velký optimismus nesdílím. Nemluvě o tom, že nepanuje shoda ani na počtu ministerstev pro ČSSD. Pokud má tedy koalice vzniknout, musíme se dopracovat k podstatně větší programové shodě. Jsem přesvědčený, že pokud má mít sociální demokracie vládní odpovědnost, musí disponovat možností prosadit své priority a současně bude muset mít adekvátní zastoupení ve vládě, aby mohla svůj program prezentovat občanům České republiky.
To znamená konkrétně co?
To je otázka převážně na naše vyjednavače. Pokud jde ale třeba o ministerstva, nemyslím si, že je adekvátní debata o tom, zda sociální demokracii připadnou čtyři nebo pět ministerstev. Ta otázka zní pro ČSSD jinak: nejde o to, kolik jich bude, ale také jaká? A taky bude klíčové, jaké persony na těchto ministerstvech za ČSSD budou a jak dokážou své pozice využít ve prospěch strany a jejího programu a také jejího veřejného obrazu.
Už několikrát jsem řekl, že pokud myslí hnutí ANO koaliční spolupráci s ČSSD vážně, tak jí musí dát takovou nabídku, kterou nelze odmítnout. Osobně zatím žádnou takovou nevidím. A je potřeba si uvědomit a padlo to i na sjezdu, že případné vládní angažmá ČSSD musí schválit vnitrostranické referendum. A z názorů, které zatím slyším od členů strany, vyplývá spíše to, že bychom měli jít do opozice. I z tohoto pohledu musí být nabídka hnutí ANO tak silná, aby přesvědčila naši členskou základnu ke změně postoje.
Mluvil jste o případných ministrech ČSSD, jak byste okomentoval slova vašeho předsedy Jana Hamáčka, že by to mohli být experti a nikoli poslanci?
Myslím, že to byla od předsedy Hamáčka spíše reakce na názor Jiřího Zimoly, který se o něčem podobném zmiňoval tuším už v prosinci. Já si ale nedokážu představit, že by ve vládě nebyl předseda sociální demokracie. Není to totiž jenom o výkonu v rámci ministerstva, je to také o působení ve vládě, o našem veřejném obrazu, nebo o tom, aby nebyl slyšen pouze hlas našeho koaličního partnera a jejího předsedy.
I ČSSD a její předseda musí být v médiích slyšet a vidět. Z tohoto pohledu si myslím, že není možné, aby předseda sociální demokracie nebyl ve vládě. I proto bych bral slova Jana Hamáčka s rezervou. Sice řekl, že si to umí představit, já si ale myslím mohu dovolit říct, že by v té vládě být měl. Pokud tedy taková vláda vůbec vznikne.
Pokud jste říkal, že hnutí ANO musí přijít s nabídkou, kterou nepůjde odmítnout, tážu se, co by to mělo být?
To teď chcete, abych vám tady nadiktoval naše přesné priority a následně ministerstva a jména našich případných ministrů… Ani jednu z těchto věcí vám samozřejmě neřeknu.
Dobře. A umíte si takovou nabídku představit?
Umím si ji představit. Dokonce si ji dokážu sám sobě definovat. Ale jsem velice dalek toho, abych něco takového říkal veřejně.
Pak je tu již zmíněné vnitrostranické referendum. Jak by podle vás mělo v ideálním případě vypadat? Má být elektronické nebo korespondenční? Má mít nějaké kvorum, pokud jde o účast? Jde mi o to, jak docílit účasti, která bude dostatečně odrážet názor členské základny…
Elektronická forma by byla nejspíš nejjednodušší. Avšak prostor fungování sociální demokracie je z tohoto pohledu přece jen trochu omezený, protože jsme nikdy v minulosti nedělali primárky, referenda nebo i jen ankety, elektronickou formou, a to i s ohledem na některé starší členy sociální demokracie, jejichž přístup k internetu nemusí být snadný. I proto by nejvhodnější byla forma, kterou jsme použili už při tvorbě kandidátek, tj. že se dopředu v rámci krajů a okresů určí místa, kde budou členové ČSSD fyzicky hlasovat.
Takže vylučujete, že by to mohlo dopadnout tak, že se hlasování zúčastní třeba jen deset procent straníků?
Sám pro sebe to vylučuji z jednoho prostého důvodu: nepamatuju si moc podobně důležitých momentů v polistopadové historii sociální demokracie. Jde o zásadní rozhodnutí, pokud jde o budoucnost naší strany a nepochybuji, že si to členové strany uvědomují. Aspoň ti v mém okolí o tom neustále diskutují. Je to koneckonců podobně zásadní, jako nedávné sestavování vlády v Německu. Ani tam si vedení sociální demokracie nedovolilo schválit vládu s paní Merkelovou bez souhlasu členské základny, a koalice tam nakonec prošla velkým schvalovacím procesem.
Napadají mne ještě dvě důležitá témata. Prvním je osoba Andreje Babiše, tedy politika, který je trestně stíhaný. Před volbami jste totiž voličům slíbili, že nebudete ve vládě, jejíž součástí bude trestně stíhaný ministr…
To stále trvá. Byl to jeden ze slibů, který jsme dali voličům před volbami a já se obávám, že pokud nebudeme své sliby plnit, může se nám stát, že sociální demokracie za nějaký čas vinou jejich neplnění nedostane ani do Poslanecké sněmovny. To znamená, že ten slib musíme buď naplnit, anebo musíme řádně odůvodnit změnu postoje. Tedy tak, aby to pochopili nejen členové strany, ale také voliči ČSSD. Je to další z podpůrných argumentů, aby o vládním angažmá rozhodla sociální demokracie ve vnitrostranickém referendu.
Musím také připomenout, že sjezd na svém posledním jednání řekl jasně, že trestně stíhaná osoba ve vládě, a to jakéhokoli jména, je pro sociální demokracii zásadní problém. Neřekli jsme, že jde o nějakou banální překážku, nýbrž že jde o zásadní problém. A pokud jsme to takto formulovali, musí být každému jasné, že to není věc, kterou lze jednoduše přejít. Jinak řečeno, je to zásadní téma a uvidíme, jaký mandát dostane v tomto ohledu vedení strany od svých členů.
I kdybychom pracovali s tím, že toto všechno bude vyjasněno a vedení strany nakonec obdrží mandát k tomu, aby ČSSD byla součástí menšinové vlády, musíme se dotknout zcela zásadního momentu, o kterém se sice mluví, avšak – zdá se mi – spíše povšechně. Spočívá v tom, jak dosáhnout záruk, že nebudete přehlasováváni nejen ve vládě, ale především ve sněmovně, kde má Andrej Babiš záložní většinu spolu s SPD a komunisty?
Má to dvě řešení. První spočívá v tom, že do koaliční smlouvy prosadíme takové mechanismy, které podobnému scénáři zabrání. Andrej Babiš si musí ujasnit, zda hledá partnera do vlády, tedy subjekt který respektuje a k němuž chová také velkorysost, tím narážím na počet ministerstev, obzvlášť s ohledem na velice malý koaliční potenciál hnutí ANO. Za takové situace musí koaliční smlouva obsahovat pojistky, které podobným situacím předejdou.
Další věc, kterou považuji za důležitou, je fakt, že menšinová vláda složená z hnutí ANO a ČSSD může vzniknout pouze za podpory třetího subjektu, který ji umožní získat důvěru sněmovny a z tohoto pohledu se uvažuje pouze o KSČM, neboť sociální demokracie jednoznačně odmítla jakoukoli spolupráci na jakékoli úrovni s SPD. A pokud jde o komunistickou stranu, je potřeba, aby vzniklo něco na způsob gentlemanské dohody, že nejde o vládu nebo vládní většinu na měsíc nebo jeden rok, ale na celé volební období.
Takže situace, kdy by vás Andrej Babiš mohl obcházet, se nebojíte. A chcete jí předejít dohodou s komunisty. Oba přitom víme, že předseda hnutí ANO je svéráznou figurou a v mnoha ohledech pragmatickým politikem, který jedná značně nepředvídatelně. Ani toho se neobáváte?
Není to o tom, jak říkáte, zda se bojíme nebo nebojíme. Obezřetnost je ale samozřejmě na místě. Určitě to ale není o strachu. Ten do politiky nepatří. Buď je to tak, že partnerovi věříte a zároveň máte tak silné záruky, a tudíž do toho vládního svazku vstoupíte, anebo nevěříte a pak to prostě nesmíte podstoupit. A my pochopitelně máme čtyřletou zkušenost z minulého volebního období a já nepochybuji, že si tuto zkušenost nši vyjednávači uvědomují.
Stejně mi to nedá. Pokud by se kdykoli v budoucno objevila koaliční roztržka a případně bylo vyvoláno hlasování o nedůvěře vládě, Andrej Babiš by se nejspíš mohl spolehnout na podporu KSČM a SPD…
Nepředjímejme. V minulosti se něco podobného především na konci volebních období stávalo. Ano, ty zkušenosti tady jsou, avšak teď je otázka, jak budou formulovány dohody, a to nejen na vládní úrovni, ale také v rámci Poslanecké sněmovny.
Vyšlo dne 22. 3. 2018 na info.cz, Autor: V. Dostál